Symbolika

Pokud byste viděli tenhle obrázek někde v Evropě, tak si určitě řeknete, že je to dílo nějaký neonacistický bandy a budete doufat, že je brzy zavřou. Hákový kříž se v Evropě spojuje výhradně s nacismem a s hrůzami Druhé světové války. Když jsem viděla tenhle kříž prvně v Indii, tak jsem se celkem lekla. Člověk to vidí celkem často a všude možně, u všemožnějch obchůdků, na obalech produktů, na zdi, v chrámech nebo třeba i na ceduli konference – jako v tomhle případě. Tento znak v hinduismu značí obecně boha a jeho význam může znamenat vše, co je dobré, pozitivní a kvalitní (v případě obalů produktů), tak mi to bylo vysvětleno. Tak to jenom tak na okraj, jak stejný symbol v jiných kulturách může mít v podstatě úplně opačný význam.

Symbolism

If you will see this picture in Europe, you will just think that it is probably work of some neo-nazi group and you would wish that they will get to the prison soon. In Europe this cross is connected only with Nazism and with horrible memories of the Second World War. When I saw this cross in India for the first time, I was kind of shocked. You can see it very often everywhere around, in different shops, at the packaging of products, at the walls, in temples or at the poster of conference – as in this case. This symbol in Hinduism stand for a meaning of god and it can also cover all things which are regarded as good, positive or good quality (as in case of the product packaging), this is how it was explained to me. So, this is just a little remark how the same symbol can indicate totally opposite meaning in different cultures.

Moje práce

Po chvilce odmlčení (zase jsme měli veselou příhodu se společností Beamtel, která nám poskytuje internet) vám můžu vyprávět další příhody. Pracuji ve společnosti Surana Ventures Ltd., která vyrábí solární panely a prodává solární svítidla – domácí i pouliční (http://www.suranaventures.com/).

Moje práce je „International Marketing“, což je v podstatě široký pojem a vejde se do toho spousta věcí. No, ale hlavně oslovuju firmy v Evropě, které vyrábějí či dále prodávají solární panely. Jsem tam zatím jediná cizinka, takže jsou na mě všichni hodní a docela se staraj. Kolegové jsou fakt moc sympatický a je s nima sranda. Nicméně práce, co dělám je poměrně dost repetitivní a ne vždycky úplně efektivní. Když jsem se zeptala na nějakou databázi zákazníků či CRM systém, tak mi bylo řečeno, ať si to nějak zaznamenávám, jak sama chci a že nic takovýho nevedou, a když jsem namítala, že se pak může stát, že budu oslovovat klienty, se kterými už spolupracujeme, tak mi bylo řečeno, že to tolik neva :) Ještě mi nechali projít šanony s komunikací s klienty, abych si mohla zaznamenat aspoň ty hlavní klienty. Jinak pracuju 6 dní v týdnu, což mi přijde taky trochu na hlavu, některé firmy v Indii to tak prý mají, ale zdaleka ne většina. Každopádně musím říct, že je to práce docela zajímavá a už dokonce pochopili, že jim zvládnu i docela pomoct, takže jsem si už vybojovala i určitou pozici ve firmě a dokonce mi i potvrdili i mírné zvýšení mého velmi mírného platu :)

Minulý týden jsme byli na expozici Jito, kde vystavovali firmy lidí, kteří patří do kasty/komunity Jains (jainismus-určitá odnož hinduismu se speciálními pravidly, kasta která dělá výhradně business, kasta vyšší společnosti). Náš šéf je jeden z předních Jainů v tomto kraji, takže dělal vedoucího celé expozice. No, pro firmu neměla výstava příliš velký smysl z hlediska potenciálu prodeje na místě, ale byla to spíš marketingová akce. Pro mě to bylo zajímavé vidět a více pokecat s kolegy, ale jinak jsem tam zase byla jako bílá atrakce :)

My work

After a while of blogging silence (we had another funny episode with the company Beamtel which is providing us internet) I can tell you more. I work in the company Surana Ventures Ltd. which is making solar panels and selling solar lighting – home and street lighting (http://www.suranaventures.com/). My work is “International Marketing” which is a notion covering very broad area of activities. Mainly I approach companies in Europe which are making solar panels or they are wholesalers. So far I am the only foreigner in the company, so everybody is very nice to me and they are taking care of me. My colleagues are very nice people and we have a lot of fun together. However, my work is very repetitive and not always very efficient. I asked them if they have any kind of database of clients or CRM system and they told me that I can note this as I want and they don’t have anything like that and when I said that it can make some problems when I approach companies which are already our clients, they said it does not matter. So, they just gave me some files where was stored most of the communication with the most important clients, so I can at least note these clients. I actually work 6 days a week which I also consider a bit weird, some companies in India are having the same rules but not the majority of them. Nevertheless, I have to say that the work is interesting to me in general and they actually realized that I can really help them, so I kind of have already my position in the company, so they even agreed to increase a bit my little salary :) The last week we were at the exposition Jito for companies of people which are part of caste/community Jains (Jainism is a kind of part of Hinduism with special rules, caste which is doing mainly business, caste of higher class).

Our boss is one of the main Jains in this region, so he was the chair of this exposition. I have to say that for the company the exposition had not a big sense from the potential of sales at the place, on the other hand it was a big marketing event. For me it was interesting to see such an event, talk more with my colleagues but I was again the white attraction of the event :)

Tak hezky od začátku – přijela jsem do INDIE-11.3. 2011! (English version lower)

Levná letenka Praha-Helsinki-Delhi-Hyderabad byla dobrá volba (až do Delhi přes Student Agency, z Delhi s nízkonákladovou indickou společností Jet Airways). Celkově pohoda, všechno šlo dobře, kupodivu jsem se na žádném letišti ani neztratila a to v Delhi je opravdu mega! Nicméně teplotní přechod byl hodně znát, Praha 5 stupňů, Helsinki 1 a Delhi a Hyderabad raději ani nehlásili, ale určitě přes 30 to bylo. V Helsinkách dokonce měli speciální turnikety na pasovou kontrolu s novými pasy EU s biometrickými údaji, děsně hi-tech, měli tam i snímač oka. Zajímavý bylo, když jsem nastoupila do letu Jet Airways do Hyderabadu, tak asi 85 % pasažérů byli muži, ženy cestovaly jen za doprovodu jiného muže. V tu dobu už jsem si začala připadat jako exot a od té doby mě to nepustilo J Taky mě trochu překvapilo, že docela přeskočili bezpečnostní přednášku, takové to divadýlko, kdy letušky předváděj kyslíkové masky a plovací vesty. Tady jen pilot upozornil, že si to můžeme přečíst na letáčku.

Při příjezdu na letiště v Hyderabadu na mě dopadlo to šílené vedro a únava z cesty, ale musela jsem pokračovat dál na schůzku sjednanou ve městě. Za východem jsem šla ke stánečku Aeroexpress, autobusu, který jezdí do města. Týpek od společnosti jsem mě hned ujal a další pomocník mi dokonce vzal i zavazadlo. Vždycky když mi někdo moc ochotně chce pomáhat se zavazadlem, tak jenom kalkuluju, jestli mi s tim kufrem začne někam prchat, nebo mi fakt chce pomoct. No, ale tenhle vypadal, že opravdu patří ke společnosti. Tenkrát jsem poprvé měla pocit, že tu bělochům a především běloškám místní věnují speciální péči a opravdu se snaží pomoct a ten pocit jsem měla potom ještě mnohokrát. Každý se vás ptá, odkud jste a co tu děláte a jak se vám tu líbí a lidi na ulici vás zdraví a chtějí se s vámi vyfotit, ale někdy je to trochu moc a musíte prchat. No, tak jsem dojela na sjednané místo v Hyderabadu a čekala jsem, až si pro mě přijdou lidi z AIESEC, chvíli to travalo, ale nakonec všechno dobrý, na indické poměry to byla rychlost. Každopádně cesta busem a následující cesta rikšou byla ohromující, asi tak největší šok úplně na začátku. Když jsem jela busem z letiště, tak byly vidět všechny ty rozdíly Indie. Blízko letiště byla cesta lemovaná upravenými záhony květin a stromků, na každém kousku několik lidí, co ty záhony zalévali a pleli. Popojeli jsme kousek dál a to byla zase čtvrť, kde by se mi ani nechtělo vystoupit, všude rozbořené baráky, chatrče postavené z čehokoliv, bordel kam se podíváš a mezitím lidi. Centrum už bylo lepší, ale obecně ty radikální rozdíly jsou tu vidět všude – moderní luxusní hotel a hned vedle zubožený žebrák ležící na ulici, je docela těžký se s tim vyrovnat, když to člověk vidí každý den.

Doprava je tu brutální chaos, první komplikace – jezdí se vlevo, což ještě je docela v pohodě, ale jak to asi vypadá pro představu – protisměrné pruhy jsou odděleny betonovými patníky, aby do sebe aspoň nenaráželi čelně, ale jinak to co se vejde na silnici, to jede, takže to může být klidně i 4 auta vedle sebe a mezitím rikši a motorky, což dohromady tvoří velkou dohromady se pohybující masu vozítek všeho druhu, která houká a čudí. Na první pohled je to fakt šok a člověk si říká, že jakýkoliv pohyb na silnici asi nepřežije. Během první cesty rikšou se mi několikrát chtělo vykřiknout úzkostí a měla jsem silný pocit, že ten den asi umřu. Nicméně tady se doprava pohybuje dost pomalu, lidi mají obecně lépe vytrénovaný postřeh a rychlost reakcí a navíc jsou celkově méně agresivní a výbušní, takže si nedělají naschvály a vzájemně se vyhýbají. Bouračky jsou málo vidět a většinou to je spíše druhu ťuknutí či motorka položená na bok.

So, from the very beginning – I came to India – 11th March 2011!

The cheap flight Praha-Helsinki-Delhi-Hyderabad was a good choice (till Delhi organised by the Czech company Student Agency and from Delhi to Hyderabad with the low cost company Jet Airways). Generally it was good and I had no problem on the way, surprisingly I didn’t even get lost at any of the airports, even the airport in Delhi is really mega! However, the temperature difference was huge, Prague 5 degrees, Helsinki 1 and Delhi and Hyderabad they didn’t even mention but I guess it was over 30 degrees for sure. In Helsinki there were very modern special automatic checking points for the EU passports with biometric information, very hi-tech, they had there the scanner of eyes. The flight with Jet Airways to Hyderabad was interesting, about 85 % of passengers were men, women were travelling just with company of another man. During that time I started to feel quite exotic and like a stranger and this feeling is still continuing J I was also a bit surprised that in the plane they skipped the safety presentation, this kind of little theatre when the stewards show the oxygen masks and safety vests. The pilot just said that we can read the safety instructions on the poster in the pocket of the seat in front of us.

After the arrival to Hyderabad I started to be tired from the travelling and from the warm weather but I had to continue to go for the arranged meeting in the city. Just by the exit I went to the stall of Aeroexpress, bus which is going from the airport to the city. The guy from the company took care of me and other guy took my luggage. I am always a bit sceptic when somebody is really motivated to help me with my suitcase, I try to calculate or assume if this person really want to help me or he will start to run away with my luggage. That day for the first time here, I had the feeling that people here really take care of white people with special effort to help and especially they care of white women, so after this day I had this similar feeling many times. All the people also ask you where are you from, what do you do here and how do you like it here and people on the street say hello to you and they want to take photos with you but sometimes it is a bit too much and you have to run J So, I arrived to meeting place in Hyderabad and I waited for people from AIESEC to pick me up, it took some time but generally it was ok and for Indian conditions I realized it was quite fast. Anyway, the way by bus and following way by riksha was incredible, probably the biggest shock at the beginning. When I went by bus from the airport I could see all the major differences of India. Close to the airport I could see a lot of flowers and nice plants around the road, everywhere people taking care of the flowers and plants. Then we went a bit further and there was a district where I really will not like to get even out of the bus, mess everywhere and people living in this mess. The centre was better, however generally you can see this major differences everywhere – modern luxury hotel and just by side of it there is miserable beggar lying on the street. These are the differences you can see every day and it is difficult to live with this or balance it inside yourself.

The transportation is a total chaos here, the first complication – they ride on left, which is generally ok but to make you a little image of transportation here – opposite directions of the road are divided by kind of footstones to protect the vehicles to crash to each other by front but what can get on the road that is on the road, so you can even see 4 cars side by side in one direction and some motorcycles and rikshas in between, which makes big mass of vehicles moving, beeping and making big smoke all together. At the first sight it is really shocking and you feel like you will not survive on the road. During the first ride by riksha, I wanted to scream and panicked and I had the strong feeling that I will die that day. However, the transportation here is very slow, people are generally better trained in perception and in speed of their reactions on the road and generally they are less aggressive and angry, so they do not do bad things to other drivers on purpose and they get out of other drivers’way. The crashes are not seen very often and in majority of cases it is just little crash of one car to other or motorcycle lying on the side.